1) Vyvážení bílé

Naprostá většina fotografií má vyvážení bíle nastaveno na automatickou hodnotu. Je to nejsnadnější možnost, která po většinu času funguje, jenže v některých případech pak fotka nevypadá dobře. Například fotografie východu či západu slunce bude vypadat s automatickým nastavením příliš chladně. Při focení venku dosáhnete lepšího výsledku při použití možnosti Denní nebo Slunečné. S tímto nastavením dokonce můžete dosáhnout venku lepších výsledků, i když je zataženo, než jakých byste dosáhli s automatickým nastavením. Některé fotoaparáty ale mají i pro tyto podmínky speciální nastavení.

Ve většině případů je ale nejlepší pohrát si s nastavením vyvážení bílé ručně. Jak správně nastavit vyvážení bílé je většinou popsáno přímo v manuálu fotoaparátu. Většinou se ale dělá tak, že vyfotíte bílý nebo šedý objekt (většinou postačí list papíru) za stejného osvětlení, za kterého budete poté fotit, a poté nastavit, že vyvážení bílé chcete takto. Pokud chcete, můžete potom vyvážení ještě ručně upravit.

2) Ostrost

Většina digitálních foťáků umožňuje nastavit, jak moc budou výsledné obrázky zaostřené. Někteří fotografové říkají, že nejlepší je to nejvyšší nastavení, které aplikuje velké zaostření. Bohužel to tak ale ne vždy funguje a podobná nastavení spíše než zaostření způsobí silný kontrast na hranách a nepřirozený šum. A jak se něčemu takovému vyhnout? Nastavení ostrosti nechte zhruba uprostřed, a zaostřujte raději obrázek od obrázku a nejlépe v počítači.

3) Autofocus

Hodně fotografů nastavuje na svém přístroji, aby bod pro autofocus vybíral automaticky, protože je to rychlé. Jenže většina foťáků zaostří na nejbližší předmět. Jenže ne vždy se to hodí. Pokud fotíte více věcí, fotoaparát může zaostřit na tu, na kterou zrovna nechcete. Proto si bod pro autofocus vybírejte vždy manuálně. Jak se toto nastavuje, se liší přístroj od přístroje, a proto si najděte konkrétní návod ve své uživatelské příručce. Jakmile máte zvolen příslušný mód, zaostřujte přímo na věci, na které chcete. Většinou se to dělá tak, že namíříte fotoaparátem na cílený předmět a stisknete spoušť do mezi polohy. Jakmile jste se zaostřením spokojeni, foťte.

4) Nastavení blesku

Fotoaparáty jsou standardně nastaveny tak, aby se blesk spustil na začátku expozice. Což je sice dobré, pokud fotíte stojící objekty, ale jakmile je expozice delší nebo se focená scéna hýbe, bude s tímto nastavením vypadat fotka nekvalitně. Často budou rozmazané a budou vypadat, jako byste je fotili v pohybu. Toto nastavení blesku se ale dá změnit. Podívejte se do manuálu, jak se to dělá. Odlišné nastavení způsobí, že blesk se spustí až na konci expozice, takže pohybující se objekty budou lépe zachyceny. Fotka pak bude vypadat reálněji.

5) Redukce šumu

Pokud máte nastavenou redukci šumu při dlouhé expozici, přístroj ihned po vyfocení obrázku udělá druhou, „temnou“ expozici. Je použité stejné nastavení jako u originálního obrázku, ale neotevře se závěrka, takže se k senzoru nedostane světlo. Protože ale toto nastavení zdvojnásobuje dobu pro pořízení jedné fotografie, hodně fotografů ho vypíná a nepoužívá. Je možné vytvořit si předlohu pro redukci šumu i v počítači, ale pomocí fotoaparátu při každém snímku je to samozřejmě lepší. Šum se totiž zvyšuje, když se senzor zahřeje.

6) Rychlost závěrky

Mnoho nováčků přeceňuje svou schopnost udržet přístroj v klidu a fotí s dlouhou expozicí. Základním pravidlem pro vyfocení ostré fotky s foťákem v ruce je používání vhodné rychlosti závěrky. Ta je závislá na síle čočky. Například, pokud máte 100mm čočku, rychlost závěrky by měla být 1/100 s. V úvahu je potřeba vzít také ohniskovou vzdálenost.
Například čočka Canonu APS-C má 100mm a ohnisková vzdálenost je 1,6, takže rychlost závěrky by měla být minimálně 1/160 s. Mnoho přístrojů už dnes má systém pro automatickou stabilizaci obrazu, která práci výrazně usnadňuje.